Návrat do Porta

Vrátil jsem se do Porta. V podstatě skoro na den přesně po třech měsících. Ačkoli návrat to byl lehce komplikovaný (Lufthansa zrušila let do Frankfurtu, ostatní spoje přes Brusel či Řím bychom nestihli, protože měly lety hodinu zpoždění už v Praze. Nakonec jsme to zvládli se Švýcary do Ženevy a z Ženevy už s Portugalci do Porta.), nakonec se zadařilo a oproti původnímu plánu jsme se do Porta dostali jen o šest hodin později.
Je to návrat na místo, kde jsem půl roku žil. A co to znamená? Nepopsatelný, velice silný, emoční zážitek.
Stačilo na letišti sednout na metro, vyrazit na Trindade, přestoupit na linku D a dojet na São Bento, vystoupit a prásk! Byl jsem "ztracený". Ne fyzicky, pochopitelně (tak špatnou paměť ani orientační smysl nemám a navíc můj telefon umí mapy a GPS). Ale emocionálně. To město má své nepopsatelné kouzlo, kterým říkalo: "Vítej zpátky".
A co se v Portu za posledního čtvrt roku změnilo?

Tak třeba městské autobusy podražily o 25 centů jízdné.
Ubylo turistů. Ano, už je "po sezóně".
Lidé už nevylehávají na plážích (takže to působí stejně jako v lednu a v únoru, kdy jsme do Porta prvně dorazili).
Ten starý šicí stroj na střeše doplnil zlatý rám – asi aby zvýraznil ten stroj.
Na Gaiě začalo fungovat to nové několikapatrové parkování.

A jinak? Jinak je to stále to "staré dobré" PORTO.